Odkaz na fotky U KADEŘNICE
| V listopadu 2009 jsme uskutečnili akci s pracovním názvem „tetovačky“. V první půli této akce jsme si navzájem oholily hlavy i s obočím. Následně jsme si na holé hlavy nalizovali tetování ze žvýkaček. Od té doby jsme se nechali volně zarůstat. Doba růstu podléhala délce vlasů. Ty měly být schopné pojmout jakýkoliv typ účesu. Po třech letech a pěti měsících akce dospěla do finální fáze. Jeden pro druhého jsme zkompletovali sbírku padesáti mužských a padesáti ženských účesů. Sbírky byly adjustovány do dvou malých očíslovaných vzorníků. Ani jeden z nás nevěděl, které účesy mu druhý připravil. Dnes 17. 4. 2013 v 15 hodin jsme se vydali ostříhat každý v jiném kadeřnictví. Kadeřnice měla za milou povinnost vybrat libovolné číslo od jedné do padesáti. |
| Tělo je v tomto případě objektem či formou, na kterou je v prostředí naší společnosti často pohlíženo jako na estetický objekt, ať už má podobu jakoukoli. Podoba je mu vtištěna a je odrazem především vnitřní polohy člověka. V našem případě dochází k úplné absenci volby, která je přenechána procesu vlastního, přirozeného průběhu transformace (růstu) a náhodného výběru formy obvyklého estetického zásahu do tělesné podoby. Dochází zde k neztotožňování se s vlastním tělem a jeho stylizací. Jsme odkázáni k prostoru a náhodě a ztotožnění se s ní. Pokud tedy v tomto kontextu, s touto metodou označíme tělo jako umělecký objekt, označujeme samotný tvůrčí přírodní proces, kosmos, svobodnou hru prostoru, jako autora tohoto objektu a situace. Sami se vzdáváme postu vlastního autorství a stáváme se vědomě součástí kolektivní hry. Celá tato dlouhotrvající performance je nerozeznatelná od normálního života a stává se její přímou součástí, přímo ho ovlivňuje v kontaktu s lidmi, kteří jsou divákem, aniž by to tušili. Umění je plně integrováno do života. |
| Tato práce má přímou souvztažnost s Honzovou teoretickou bakalářskou prací. |